pondělí 26. července 2010

Klokočské průchody

Marek včera i s Péťou odjel do Prahy, a protože nohu má pořád bolavou (ve čtvrtek si naším sekacím traktůrkem skoro useknul palec, nakonec to odnesl jen stržený nehet, ale hezké to není), vypadá to, že tu budeme do středy s klukama sami. Pak se musíme vrátit do Prahy, protože ve čtvrtek a pátek musím do práce i já.
Celý víkend propršelo, dneska se to konečně umoudřilo a vykouklo na nás sluníčko. Vyperu tedy prádlo a využiju naše nově nainstalované šňůry :-) a strašně si užívám věšení a potom i sundavání toho větrem a přírodou voňavého prádla (doma jen sušička :-)).


Po obědě mají kluci slíbený výlet. Vyrážíme nahoru do skal, a doufám, že projdeme celé Klokočské průchody.


Adámek to ještě nikdy celé nešel, vždycky jsme ho nesli, dnes má premiéru.


Kluci jsou nadšení, natěšení z lesa, lezou do jeskyní, ...


...házejí šiškama, berou do ruky klacíky, o které se opírají jako o hůlky.

 Podíváme se z vyhlídky dolu na vesničku Klokočí...


...Davídek leze na všechny možné i nemožné skalky, ...


...Adámek to s mým jištěním zkouší také.


Vždycky, když procházíme okolo Viklanu, Adámek se mě chytne za ruku a skoro běžíme, má i přes naše vysvětlování pořád strach z toho, že na nás spadne :-).


Cestou si povídáme,...


...téma dne je (ani nevím, jak  k tomu došli) vesmír a slunečná soustava, tak každou chvíli stojíme a já kreslím do písku oběžné dráhy planet, šišky dělají slunce, planety i měsíce a kluci vypadají děsně zaujatě :-).


Dojdeme až na konec, slezeme dolů "myší dírou" a zpátky se vracíme po silnici do vesnice a potom opět po silnici lesem až k nám. Adámek to celé ušlapal po svých.
Čekala jsem večerní únavu, samozřejmě marně. Ještě v devět večer jsme všichni skákali na trampolíně, aby se aspoň malinko unavili a usnuli ve svůj obvyklý čas kolem půl 11 :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat