Na chatě už zase i s tatínkem

Ráno jedeme na chatičku, tentokrát už všichni společně. Počasí je nádherné.
Proto hned po příjezdu Marek vyparkovává svůj oblíbený traktůrek a pouští se do sekání zahrady. Dneska to má i s řidiči - pomocníky.
Kluci jsou nadšení, sedí Markovi na klíně a pomáhají točit volantem.

Odpoledne se koupeme a koupeme, kluci si hrají,...

...my ručně dosekáváme trávu tam, kam traktůrek nemůže a večer je třeba naši zkrácenou travičku pozalévat, je sucho. A ač už je docela chladno, kluci prosí, zda smí jít do "stříkadla ". Povoluji, svlékají tedy svetry a dlouhé tepláky a nazí vybíhají řádit pod stříkadlo.

Mně je zima i v dlouhých rukávech, a kropí se ledovou vodou :-)

Na závěr večera, už zase oblečení, pomáhají tatínkovi pálit roští, což jim ovšem nestačí, tak nosí z chaty všemožné papíry a nadšeně je přihazují do ohně.

Pak se chopí i hrábí a po vzoru tatínka oheň prohrabují. To už se malinko bojím, co dalšího začne hořet :-)

Stanování

Dneska se musíme vrátit do Prahy. Vůbec se mi nechce a klukům myslím ještě méně. Kazí se i počasí, je větrno, nepřipevněné věci lítají po celé zahradě. Dopoledne uklízíme věci od bazénu (lovíme z vody jednu myš), věci ze zahrady, a po obědě stavíme iglů.

Kluci si tam nanosí deky, polštáře a hromadu hraček, a já mám po dlouhé době čas i na knížku. Sice jsem ve čtení každé dvě minuty přerušována důležitými dotazy, ale i tak vládne pohoda.

Kluci chtějí zase na výlet, což dnes zavrhuji, jednak kvůli kazícímu se počasí, a jednak po odpolední svačince musíme jet domů.
V autě cestou do Prahy mi oba usnuli jak dudci, doma nás už čekal kulhající tatínek a kluci se s radostí vrhnuli na hračky v pokojíku, které přes týden neviděli.

Klokočské průchody podruhé a trošku jinak :-)

Ráno je tepleji než včera, tak hned po probuzení jdeme ven. Kluci snídají oblíbené koblížky...

...a dopoledne proběhne hraním na terase. Chvíli se oba zabaví "člověčem nezlob se",...

...ale pak Davídek vymyslí hru na housenky, kukly a motýli, která jim vydrží až do oběda. V celožluté kukle je zakuklený Davídek, v pruhované Adámek :-)

Postupně se balí do ručníků a dek (zakuklují se), aby vzápětí vykoukli a začali létat jako právě vylíhnutí motýli.

Včerejší výlet měl ohromný úspěch, tak se oba už od rána dožadují toho, kdy zase vyrazíme znovu do skal. Po obědě tedy není jiné alternativy. Beru foťák a vyrážíme. Naštěstí máme odzkoušeno ze včerejška, že Adámek už celou cestu bez problémů ušlape.
Jen vejdeme do lesa, oba kluci ožijí a vyloženě si výlet užívají. Fotíme hned nahoře nad chatou, v pozadí zřícenina Rotštejna:

Tentokrát se jdeme podívat na vyhlídku hned nad naší chatičkou a kocháme se pohledy na naši minichatičku a Kozákov.

Jdeme stejnou cestou jako včera, ...

...kluci se předhánějí, kdo mě vícekrát vyfotí :-) ...

...Davídek zase leze na skalky,...

...Adámek se osměluje také, opět malujeme planety do jehličí či písku. Opět s sebou vláčíme klacky sloužící coby hole při náročných výstupech do kopce :-)

Dojdeme až k "myší díře" a protože se mi nechce sestupovat dolů do vesnice a vracet se po asfaltce, dohodneme se s kluky, že se vrátíme stejnou cestou přes skály a přes les.

Lezeme zase nahoru dolů průchody, na Adámkovi už je občas znát únava, ale nikam nespěcháme, tak se vždycky usadíme na skalku a chvíli si jen tak povídáme.

Na zpáteční cestě taky objevíme úžasný kámen ve tvaru žáby, kterého, ač tu jdeme asi posté, jsme si dosud nevšimnuli.

.
A na závěr už malinko znavený Adámek na úpatí schodiště, před jedním z posledních výstupů:

Klokočské průchody

Marek včera i s Péťou odjel do Prahy, a protože nohu má pořád bolavou (ve čtvrtek si naším sekacím traktůrkem skoro useknul palec, nakonec to odnesl jen stržený nehet, ale hezké to není), vypadá to, že tu budeme do středy s klukama sami. Pak se musíme vrátit do Prahy, protože ve čtvrtek a pátek musím do práce i já.
Celý víkend propršelo, dneska se to konečně umoudřilo a vykouklo na nás sluníčko. Vyperu tedy prádlo a využiju naše nově nainstalované šňůry :-) a strašně si užívám věšení a potom i sundavání toho větrem a přírodou voňavého prádla (doma jen sušička :-)).

Po obědě mají kluci slíbený výlet. Vyrážíme nahoru do skal, a doufám, že projdeme celé Klokočské průchody.

Adámek to ještě nikdy celé nešel, vždycky jsme ho nesli, dnes má premiéru.

Kluci jsou nadšení, natěšení z lesa, lezou do jeskyní, ...

...házejí šiškama, berou do ruky klacíky, o které se opírají jako o hůlky.

 Podíváme se z vyhlídky dolu na vesničku Klokočí...

...Davídek leze na všechny možné i nemožné skalky, ...

...Adámek to s mým jištěním zkouší také.

Vždycky, když procházíme okolo Viklanu, Adámek se mě chytne za ruku a skoro běžíme, má i přes naše vysvětlování pořád strach z toho, že na nás spadne :-).

Cestou si povídáme,...

...téma dne je (ani nevím, jak  k tomu došli) vesmír a slunečná soustava, tak každou chvíli stojíme a já kreslím do písku oběžné dráhy planet, šišky dělají slunce, planety i měsíce a kluci vypadají děsně zaujatě :-).

Dojdeme až na konec, slezeme dolů "myší dírou" a zpátky se vracíme po silnici do vesnice a potom opět po silnici lesem až k nám. Adámek to celé ušlapal po svých.
Čekala jsem večerní únavu, samozřejmě marně. Ještě v devět večer jsme všichni skákali na trampolíně, aby se aspoň malinko unavili a usnuli ve svůj obvyklý čas kolem půl 11 :-)

Balónky, chatička a výlet na Rotštejn

Ráno vstáváme opět časně, ale už si začínám zvykat :-). Tentokrát po snídani pro jistotu neplánujeme žádnou procházku, protože po obědě chceme jet na naší chatičku, koupat se do bazénku.
Dopoledne trávíme na terase nafukováním milionu balónků.

Koupila jsem velký pytlík balonků, že je dětem nafoukneme a oni si s nima budou pinkat na zahradě.

Balonky ovšem byly značně nekvalitní a problematické, prasknuly při prvním dotyku o stéblo trávy či hrbolek na zemi. A někdy si praskaly jen tak na vzduchu. Životnost balonku byla cca 2 minuty. Takže za chvíli už jsme byly všechny ufoukané a nikomu se další nafukovat nechtělo.

Přesto se jich pár podařilo udržet nevyfouknutých, Adámek si své dva zelené nosil jak poklady a pevně držel, aby se mu náhodou o něco nepropíchly.

Adámek má zelené období. Nejraději nosí zelené tričko, pije zásadně jen ze zeleného hrnečku, jí ze zeleného talířku a až bude velký, plánuje si koupit zelený Mini Cooper :-)
Davídek s Kačkou byli zase nadšeni z balonkové kytice.

Po obědě tedy nasedáme do aut a vyrážíme do Klokočí. Zapomněla jsem zapnout filtr, tož voda v bazénku už je trošku zelená, ale dětem to vůbec nevadí a natěšeně dkáčou do vody. Kačka báječně plave, Kubko se báječně potápí. A Davídek už také krásně plave a dává si s Kubkem soutěže, kdo vydrží déle pod vodou. Bohužel pokaždé prohrává a moooc špatně to nese.

Pak si děti ještě zaskáčou na trampolíně, pohoupou se a pokloužou na skluzavce ...

...a vyrážíme do lesa, ukázat jim jeskyně, zříceninu hradu a vyhlídky.

Z jeskyní jsou děti nadšené,...

...prolezou všechny díry, do kterých se vejdou, ..

...kluci lezou i nahoru na skály...

..potom celé podhradí, a posléze lezeme nahoru podívat se na krajinu z výšky.

Uděláme pár vrcholových fotografií, ...

...a sejdeme nazpátek k hradu, kde se pohodlně usadíme, ...

...Davídek s Kubkem lítají po okolních skalách...

...a Adámek s Kačkou a Verunkou zaujatě malují v písku.

Vracíme se dolů na večeři, po večeři přijíždí Marek s Péťou a já zanechávám Dádu s Adámkem v jejich péči a s ostatníma odjíždím zpátky do Voděrad. Holky uloží děti, trošku poklidíme a povídáme dlouho přes půlnoc. Je to náš poslední večer, ráno vezu Ivu s dětma do Prahy za kamarádkou a odpoledne se pak vrací domů na Slovensko.
Tělo by spalo, ale duši se nechce a tak povídáme a povídáme. Myslím, že ve čtvrtek jsme všechny byly opravdu hoooodně ospalé :-)