Dnešní dopoledne se vrátilo slunečné počasí. Za dva dny odjíždíme domů, tak jdeme dopoledne opět k vodě, děti mají radost. Kotíci jedou na Cap Corse, projít se turistickým okruhem. Mají výhodu, že jim nad hlavami nebudou lítat blesky :-), jako nám včera.
My strávíme příjemné dopoledne u vody, po obědě si dáváme oddychovou siestu, hrajeme karty, a kluci spí.
Odpoledne jedeme do hor přímo nad Bastií,na vrchol Serra di Pigno.
Už jsme tam byli vloni, ale výhledy shora jsou opravdu nádherné, tak proč se nevrátit.
V průvodci se píše : "Jeden z nejkrásnějších vyhlídkových bodů ostrova, 961m ". Zhora vidíme do všech světových stran, na východě pohled na Bastii, Etang de Biguglia (což je to veliké jezero na fotce), na tom úzkém proužku pevniny mezi mořem a jezerem byly v borovém háji ukryty apartmány, ve kterých jsme bydleli.
Na druhou stranu (západ) je z vrcholu vidět až na západní pobřeží a záliv Golfe de St.Florent.
Část cesty jedeme autem, v průsmyku Col de Teghime odbočujeme na uzounkou cestičku vzhůru do hor (něco pro mě :-) ),asi v 3/4 cesty necháváme auto ...
...a vydáváme se na vrchol pěšky.
Volíme jinou trasu než vloni, to jsme kvůli kočárku pokračovali přímo po silnici, letos jdeme loukama...
... a částečně skalnatým terénem na vrchol přímou cestou.
Vzhledem k včerejšímu dešti je celá louka pokrytá krásnými fialovými krokusy, většina jich je ještě zavřených, ale některé se již začínají otevírat. Jsou jich tu stovky.
A pak jsou tu ještě další stovky :-). Stovky a stovky koz, kozlů a kůzlátek, různě velkých a barevných, s rohy zahnutými i rovnými.
Budí respekt, naštěstí se zdá, že my u nich budíme respekt ještě vetší. Když se přiblížíme, příslušná část stáda se dá na cílený ústup do skal.
Po skalách šplhají jako kamzíci, neuvěřitelné (že by kozy kamerunské :-) ). Sem tam potkáme i nějakou krávu, ale ty si nás jen líně prohlížejí, nejsou agresivní jako jejich příbuzné na Monte Tolu.
Pomalu se blížíme k vrcholu. Nahoře je umístěna armádní základna, pár domků, spousta vysílačů, satelitů, antén. Celý komplex je hlídaný kamerovým systémem a obehnaný ostnatým drátem, na kterém každých 5m visí cedule zakazující focení. Dávám pozor, abych fotila pouze krajinu okolo, přeci jen bych nerada přišla o foťák :-)
Vyšplháme se na vrchol,fotíme ty nádherné romantické výhledy, na jezero...
...a přístav v Bastii.
Nahoře šíleně fouká, a je zima. Jsem "ideálně" oblečená v minisukni, ani mikina to nezachrání, takže trpím a urychluji odchod z vrcholu, co to jen jde. Obejdeme vrchol kolem dokola a dáme se na sestup.
Za chvíli jsme na silnici a poloběhěm se vracíme nazpátek k autu.
Doma se navečeříme,popovídáme na chvíli se sousedy a jdeme se podívat do vedlejšího apartmánového komplexu, na Internetu jsem objevila, že by tam mělo být dětské hřiště.
Hřiště jsme našli, děti se pohoupaly, poklouzaly a poprolézaly, my se s Markem zatím rozhlíželi kolem, vůbec se nám tam nelíbilo a říkali jsme si, jak jsme rádi, že bydlíme v těch hezcích domečcích v borovém háji.
Když jsme byli odpoledne nahoře na kopci, konstatovali jsme, že jsme dosud nenavštívili poloostrov vybíhající do jezera Etang de Biguglia. Vydali jsme se tam cestou z dětského hřiště, ušli jsme asi 2 km po bruslařské stezce, nedorazili ani k odbočce na poloostrov a padla tma. Tak jsme to otočili a šlapali nazpátek domů.
Zmožené děti rychle usnuly, my vyrazili ke Kotíkům hrát Aktivity. Konečně !! Moje oblíbená hra, a hráli jsme ji tento večer poprvé a naposledy na celé dovolené. Jak k tomu vtipně poznamenala kamarádka Jana: " My s Martinem usínali většinou dřív než Davídek s Adámkem". Což byla bohužel pravda, a to neee proto, že by Kotíkovi chodili spát se slepicema :-). Holt máme děti nespavce.
Aktivity ale byly úžasné, a na některé momenty, jako např. Martinovo (ne)vyjádření "mateřštiny" , budu ještě dlouho vzpomínat.
.jpg)
