Korsika - cesta

Odjížděli jsme v pátek ráno s tím, že k večeru dojedeme do Brescie, kde přespíme a ráno budeme pokračovat do Genovy na trajekt. Cesta probíhala v klidu až k jedné benzínové pumpě na hranicích Německa/Rakouska kousek od Brenneru, kde jsme na dětském hřišti "zapomněli" Markovu naditou mošničku : 4 platební karty, spousta dalších čipových karet k různým vstupům a jiným účelům, 8 tis. Kč, 5OO Euro, Markova i moje občanka, atd., atd. Tuto nemilou skutečnost jsme zjistili cca 200 km od dané pumpy, následoval obrat a hurááá za vytrvalého deště a hustého pátečního provozu 200 km nazpět. Děti naštěstí usnuly, atmosféra v autě se dala krájet a tak ...a jsme tu. U pumpy na hřišti po mošničce samozřejmě ani památky, obsluze místní pumpy ani restaurace také nikdo nic nepředal. Tak začal neuvěřitelný kolotoč telefonátů do Čech. Banky - zablokovat všechny karty: " nechcete si to ještě rozmyslet, je to nevratné ?" ptá se oprátorka. " Ne, zrušte je prosím". Poté řešíme, jak nahlásit do Čech ztrátu obou občanek. KAmarád Fredy nám hlásí, že není jiné cesty než navštívit místní policejní stanici a sepsat protokol. Achjo. Sjíždíme z dálnice a vydáváme se hledat. NA první policii nás nechtějí, že to spadá pod dálniční, ale že jim zavolají, že jedeme. PRima, znovu poutáme už dost zničené děti (jsme v autě cca 8 hodin) do sedaček, a hle, co na nás vykukuje zpod ledničky - Markova "ztracená" mošnička. Zpátky na policii, aŤ nikam nevolají, a hurá nazpět na dálnici směr Itálie, Do hotelu v Brescii přijíždíme kolem 22 hodiny, opatrně ťukáme na naše spolucestovatele, kteří dorazili do hotelu již po obědě, že jsme tu konečně taky, a jdeme se uložit ke krátkému spánku. Hotel je pěkný, čistý, klimatizovaný, M si ještě fotí koupelnu, že si takovou vybuduje v Podbabě.